A letter from October 29th, 2018

Dear FutureMe, No, tak jak jde život?.. Předpokládám, že jsem se/jsi se dostala na gympl.. Pravděpodobně se už chystáš na vysokou, nebo na ní už možná jsem/jsi.. Byli přímačky těžké? Jaký je vlastně gympl? A co maturita?.. Bavím se/bavíš se stále s Lídou? Dostala se se mnou na gympl?.. A co Kája a Natka, Furik, antona a Andy, Katya a Kaja... Bavím/bavíš se s nimi? Viděla jsi od r. 2018 Káju, Natku, Katyu nebo Káju?... A co sourozenci? Pavla a Kuba.. Počítám, že by Kuba měl být v 9. tř. na základce a ségra ve třeťáku na střední.. Kam se ona nakonec rozhodla jít? Jak jí to jde?... A co Dixie... Ta už asi není, že?..... A co Pepino a Lucy? Sedli si na vajíčka, měli mladé? Stíháš se o ně starat?... A dovolil táta nakonec tu borderku?.. A co já? Jak mě těch šest let ovlivnilo? Čtu stále knížky, koukám stále na anime? Stále hraju floorball, dělám mažoretky? Stále jezdím na snowboardu, a na anglické tábory.. Na to jsem už asi moc stará, že? ... Stále hraju na klavír? No, to poslední snad radši ne... Ale jak mě mohlo těch šest let změnit..? Jsem stále ten věčný optimista s jizvami na duši?? Nakonec bych jen chtěla říct, že život byl vždy jen o tom, umět překonat překážky. A i když to ne vždy zvládneme, tak se aspoň umět zvednout, oprášit kolena a jít dál... A je jedno, jestli zůstanu stejná, či se změním, ve své podstatě jsem a budu vždy taková co jsem byla vždy.