A letter from Mar 10, 2025

Ahoj mé starší a určitě lepší já! Na dopis z 5/2023 jsem ti minulý rok nenapsala, takže máme docela skok. Je právě 10.3.2025. Odpovím na pár otázek z roku 2023 a pak se vrhnu na shrnutí uplynulých událostí. 1. Dětičkám jsme pořídili dětské hřiště, dvě věži, klouzačku a dvě houpačky. Zrovna včera byla neděle a dělali jsme trochu na zahradě, protože bylo krásně - slunečno a venku bylo asi 19 stupňů. Tak jsme jim to hřiště ještě dávali do roviny, protože mají pod tím štěrk a tam prvá strana se propadá. Staré pískoviště jsme spálili a dali písek právě pod tu jednu věž. Písek teda ještě musíme dokoupit a nějak to zakrýt, aby tam nechodili kočky. 2. Na dovolené ve Francii jsme byli a byla to nádhera! Nejkrásnější dovolená prozatím! Užili jsme si to, hodně jsme jezdili po výletech. I děti si na to pamatují. Minulý rok 2024 jsme si také půjčili karavan, ale jen na týden a jeli jsme do Chorvatska. Ale nebylo to úplně ono. Karavan byl menší a stačil. V kempu v Umagu nám dali takové místo na konci všeho, to se nám moc nelíbilo. Chodili se tam koupat pejsci. Tak jsme se pak na recepci zeptali na lepší místo, sice jsme připlatili, ale dostali jsme lepší místo. Kousíček od moře a uprostřed dění. Jinak na tom prvním místě jsme měli všechno daleko. Ale ten týden je málo! To si pamatuj! Vždy aspoň na 10-14 dní! No taky jsme se nasmáli, jaký jsme kempři. Jednou jsme šli na večeři a nechali vytaženou markýzu jakože dobrý. A nejednou z té restaurace vidíme, jak se k nám blíží obří bouřka. Takže strašný vítr, tak Lasíček vyběhnul a nějak došel ke karavanu s hrůzou v očích, ale naštěstí sousedi nám tu markýzu zatáhli. Takže štěstí největší! No a takový hle srandy jsme tam zažívali. Ale uteklo to moc rychle. 3. Zhubnout se mi podařilo na 75 a to jen díky tomu, že mě na konci března už tak rozbolavěla záda, že už mě bolela nepřetržitě. Hrůza, co já jsem brala za prášky na bolest a dostávala injekce. Nemohla jsem kýchat, kašlat, ani skoro jíst, protože i blbé otevření pusy žvýkání mě strašně bolelo. Vyvrcholilo to vloni, když na čarodějnice mě ta záda tak chytla, měla jsem hrozný křeče podél nohy až do kotníků, nemohla jsem stát. Tak mě Lasík vzal na pohotovost, tam mě napíchli něco. Chodila jsem na opichy a rehabilitace, že prý mám nevrácenou páteř po porodu. Žádné zlepšení se nekonalo. Musela jsem zrušit i sokolíčky, protože se to nedalo. Bolestí jsem brečela. No hrůza. Je fajn, že ty bolestivý věci člověk zapomene :-) Nakonec jsem se dostala k tátový spolužačce, která je doktorka v Centru pohybové medicíny. TA mě píchala kortikoidy a v létě mě vzala do Prahy (jinak jsem za ní jezdila do Hradce) právě na tu kliniku CPM. Tam mi udělali magnetickou rezonanci a zjistili, že mám nádor v páteři. Takže to pak byl fofr, ona volala nějakému známému doktorovi do nemocnice na Homolce. Ten mi dal hned termín za 10 dní na operaci. Tak jsem 3.10. šla na operaci. To je co? To jsou novinky - takže shrnutí - vše jsem podstoupila s nádorem v páteři. A to jsme byli ještě v květnu na pět dní v Londýně. Poprvé jsme s dětmi letěli letadlem. Bylo to prima, let byl v klidu. Trochu pršelo, když jsme přiletěli. Byli jsme na všech známých památkách, jezdili autobusem, metrem a na letiště vlakem. Je to s dětmi občas trochu na palici, ale jinak to bylo fajn. Až na tu bolet zad. To jsme vždy přišli večer domů, uspala jsem děti a odpadla. Ještě se nadopovala práškama. No nic, teď už je lépe. V lednu proběhla kontrola a vše v pořádku. Jsem zdravá, akorát mě budou hlídat. V červnu jdu na kontrolní rezonanci. To byl rok 2024 - záda, Londýn, Chorvatsko, záda. :-D Ještě teda Editka začala chodit do školky, rovnou ji šoupli do třídy berušek. Hrozně se těšila, ale po týdnu se ji tam přestalo líbit a začali scény. Už doma vykládala, že do školky nechce, že ji tam zlobí tamten a tenhle, že se ji nelíbí paní učitelka. V šatně potom začal trošku boj, držela si bačkůrky, nechtěla se svlékat, schovávala se. Brečela hrozně. No já taky pak po cestě domů brečela, ale už je to všech dobrý. Už tam oba i spinkají, i když by šly samozřejmě nejradší po obídku domů. Rostík je předškolák a před deseti dny nám učitelka řekla, jestli nechceme zvážit u Rostíka odklad do školy. Že prý je pomalejší, musí se mu několikrát opakovat. No na zápis půjdeme a čekáme na termín do pedogogicko-psychologické poradny, co nám řeknou. Když tak nenastoupí. Což mu udělat nechceme, protože je to kluk šikovný a bystrý. Teď má rád lodě, byl to dlouho Titanik a teď Piráti z Karibiku a všechno o lodích. Editka ráda tancuje, což mi připomíná, že jsme to s ní zkoušeli od listopadu v Tatcích na tanečkách, dobře se zapojila, hned se chytla, ale nějak se ji tam nelíbilo, takže od února jsme už nepokračovali, tak uvidíme, co bude dál. Martin pořád v Pardubicích, hodně práce má. Snad to všechno klape, o práci se moc nebavíme. Možná tak o mojí, co budu dělat a tak. Hledám nějaký nápad, co dělat - co prodávat, provozovat... takže to je taky jedna velká neznámá. No nic. Budu se těšit, až si tohle za rok přečtu a budu moct porovnat, co a jak... Jestli Rostík ve škole, a jak, jestli Editka šla do Včeliček nebo zůstala v Beruškách, jeslti půjde tancovat... V plánu máme předělat zádveří a hostinský pokoj, udělat plot... a v létě asi do Itálie? Snad to bude všechno, tak jak to máme v plánu a kdyby ne, tak co... tak nic. Drž se! Mám vás všechny ráda!!! Užijte si rok 2025, jak můžete! Jo a kalorický tabulky už si vyplňuješ měsíc... nějaký posun s kilama? Už si můžeš dát ten cronut? :-D Jen si ho dej :-* Jo a co motorka? Už si jela na Harleyi? Měj se krásně! PS: A cvičení s holkama je a je to dost HOT!